O NEMOCI...

Homeopatie vidí příčinu nemoci „uvnitř“ energetického pole, které je narušeno u každého jinak. Toto pole je nemateriální povahy a nemateriální homeopatické léky jsou mu svou podstatou proto blízké. Homeopatický lék  mu přinese specifický impuls, který pomůže nasměrovat sebeuzdravovací proces, postupující z mentální, přes emocionální až na fyzickou úroveň.

Příznaky nemoci jsou známkou narušené vitální síly. Homeopatický lék se snaží posílit vitální sílu a zvýšit tak schopnost organismu vyléčit se. Neléčí jen jednotlivé příznaky, ale  celostně působí na příčinu a tím navrací organismu zdraví.

U zdravého člověka se nemoc nerozvine, i když bude potenciálně vystaven různým chorobám a škodlivým virům. Je to z toho důvodu, že jeho životní síla je vysoká a jeho vnímavost k těmto chorobám nízká. To se  však může kdykoliv změnit.

Je však potřeba také zdůraznit, že každý člověk by se měl aktivně "starat" o svoji duši ,aby byla ve svém těle šťastná. Když je nemocná duše, pak snadno onemocní její fyzické tělo. Pokud člověk pociťuje agresi, vztek, urážky, nenávist, sklíčenost atd. duše tím výrazně trpí.  Tyto pocity tělu předávájí silné energetické informace, které se později projeví ve formě nemoci.

Když k tomu dojde, je potřeba se zeptat nejprve sám sebe , co mohlo nemoc způsobit a zda je vše v rovnováze. Pokud tomu tak není ,je nutné s tím aktivně něco dělat. Homeopatický lék může i v tomto ohledu dát člověku určitý impuls.

Termín chronická nemoc má v homeopatii velký význam. Jednotlivé potíže, které  se objevily v průběhu času na různých místech a choroby  (bolesti hlavy, nespavost, rýmy…)jsou chápány jako projevy vnitřního patologického sklonu člověka, jediné chronické nemoci, vyvíjející se od narození do smrti. Teprve je-li tento chronický patologický sklon odstraněn, vykořeněn, je pacient opravdu zdravý. Zároveň má vysokou odolnost proti všem druhům onemocnění.

Každá nemoc postupuje podle své přirozenosti směrem dovnitř našeho organismu a pokud není správně léčena, má tendenci se neustále zhoršovat.

Akutní  příznaky ukazují schopnost organismu bránit se vývoji chronické nemoci. Podle životní síly se objeví příznaky buď na periferii organismu nebo hlouběji.Pokud jsou symptomy stále na povrchu a životní síla je stimulována, nikoli potlačena, je organismus schopen postup směrem dovnitř zastavit. Jestliže však životní sílu opakovaně potlačíme, vlastně jakoby vyřadíme z činnosti podáním antibiotik, hormonálních mastí či antipyretik na fyzické úrovni nebo vytěsněním nepříjemných zážitků na psychické úrovni, dosáhneme tak pouze "zaléčení" těchto vnějších příznaků a časem dojde k přesunu všech příznaků na vnitřní orgány. Jednoduše řečeno, nemoc ve skutečnosti vyléčena nebyla, její příznaky byly jen na krátkou dobu odstraněny, ale nemoc v organismu zůstává.

S přibývajícím věkem slábne obranná reakce těla (při akutních nemocech už většinou nemáme horečky) a chronická nemoc se začíná stahovat z povrchu těla na důležitější orgány, a to často vlivem potlačení.

Jakékoliv potlačení vede k oslabení vitální síly. Nejběžnějším a nejčastějším typem potlačení je opakované používání alopatických léků.

Potlačení však mohou způsobit i myšlenky ,pocity a emoce,které se z vědomí dostávají do podvědomí...